Česká tvorba

Smaltování na plotýnce

Mon, 25 Feb 2013 08:30:00 +0100

Pokud si myslíte, že k výrobě smaltovaných šperků je zapotřebí pícky, pak se mýlíte. Smaltovaný šperk si můžete vyrobit snadno i doma. Není to sice ten opravdový dokonalý smalt, ale to mu nijak neubírá na kráse a hlavně trvanlivosti. Pokud máte tedy chuť vyzkoušet si domácí smaltování, poohlédněte se ve výtvarných potřebách po práškových smaltech a měděných výsecích, nebo skleněných polotovarech. Když už budete v obchodě s výtvarnými potřebami, zeptejte se na šablony pro embosing. Ty se totiž báječně hodí k vytváření smaltovaných vzorů. Doma pak najděte vhodnou plotýnku. Nejlepší je starší plotýnkový vařič. Můžete samozřejmě smaltovat i na kuchyňském sporáku, jen dejte pozor, ať si smaltovací prášek nerozsypete a nezapečete tam, kam nechcete. Elektrický vařič je pro smaltování nejlepší, ale máte-li jen plynový, nezoufejte. Stačí si koupit mřížku, která teplotu plynového hořáku pravidelně rozprostře. Připravte si ještě kovový kroužek na krájení brambor a zeleniny do salátu. Mlsání nechte na jindy, zatím budete kroužek potřebovat při zapékání smaltů. Najděte doma ještě několik drobností: manželovi kleště, svoje starší silonky, gumičky, pár čistých papírů a zatoulanou pletací jehlici. A můžete se pustit do práce.

Co máte nachystáno:

- práškové smalty různých barev

- kovové šablonky

- kovové kolečko

- kleště

- několik čistých papírů

- pletací jehlice

- plotýnkový vařič

- měděné výseky, nebo sklíčka

Jak na to:

Připravte si lahvičky se smalty. Před otevřením klepněte lahvičkou o stůl, aby se sklepl prášek z víčka. Potom lahvičku opatrně otevřete. Navlečte přes lahvičku kousek silonky a zajistěte gumičkou. Silonka působí jako jemné sítko, přes které se bude prášek sypat. Podle toho, jak moc silonku napnete, bude sítko jemné.
Na čistý papír položte měděný výsek a posypte ho práškovým smaltem. Můžete ho posypat i více odstíny najednou.
Opatrně přeneste výsek na kovové kolečko a to pak položte na plotýnku.
Nechte smalt rozpustit a pak kolečko z plotýnky sundejte. Pozor! Kolečko sundejte kleštěmi, je horké.

Jak vytvořit různé vzory:

Pokud nasypete na výsek větší množství různých barev smaltu, můžete je nechat rozpustit a přímo na plotýnce pak mezi sebou barvy opatrně promíchat špičkou pletací jehlice. Tím získáte zapouštěný vzor.
Můžete také posypat výsek nejprve jedním odstínem smaltu a ten nechat zapéct. Na vystydlý posmaltovaný výsek pak nasypte další vrstvu jiné barvy smaltu a do té za studena vyrýt vzor. Teprve pak výsek znova zapečete a získáte tak proškrábaný vzor.
Další možností je posypat výsek jednou barvou smaltu, kterou zapečete a potom na vystydlý výsek nasypete přes šablonku další vrstvu smaltu. Výsek pak znovu zapečete. Tím získáte vzorování šablonami.

Při práci se sklíčky postupujte stejně jako s měděnými výseky. Můžete smaltovat i na další kovy. Posmaltujte klíče ať si je nikdy nespletete, posmaltujte si lžičky ať se o ně doma neperete, posmaltujte spony k páskům anebo zapojte fantazii a smaltujte spony do vlasů atd.

Malá dobrá rada: Pokud to jde, sypte vždy smalt jedné barvy na jiném čistém papíru. Zbylý smalt pak můžete snadno sesypat zpátky do lahvičky.

Převzato se souhlasem z www.dilnakajjka.cz

Filcování - techniky

Mon, 25 Feb 2013 08:26:00 +0100

Filcování je proces během něhož vznikne z vlněných vláken pevná homogenní struktura. Filcování rozdělujeme podle způsobu zpracování na tři techniky.

Filcování pomocí vlhka a tepla
Filcování jehlou
Nuno filcování

Filcování pomocí vlhka a tepla

Působením vlhka, tepla a tření se rozevřou jemné šupinky na vlněných vláknech, proplétají se mezi sebou (zakousnou se do sebe) a tím dojde k filcování. Tento proces je podpořen křížením vláken v chomáčku. Jako urychlovač slouží mýdlo. V mýdlovém roztoku vlákna nabobtnají více než v obyčejné vodě. Mýdlo dá též vlně větší mastnotu (díky obsahu olivového oleje). Prsty při tření lépe kloužou. Na počátku filcování je potřeba pracovat velmi jemně, bez tlaku. Jakmile se filc začne zpevňovat, bude třeba vyvinout větší tlak a zpracovávat ho razantněji. Tím se filc začne scvrkávat a bude velmi pevný. Vlna se může zmenšit až na třetinu původního objemu. Hotový filc je pevný, homogenní, vlákna nelze vytáhnout, ale zároveň zůstává měkký. Filcování je třeba včas ukončit, aby nedošlo k přílišnému vysrážení.

Mýdlový roztok

Mýdlový roztok připrávíte z 1 l horké vody a jedné polévkové lžíce nastrouhaného olivového mýdla, nebo z 1 l vody, jedné polévkové lžíce olivového oleje a jedné lžíce obyčejného mýdla.

Filcování můžeme přerušit. Pokud je to na kratší dobu (do 24 hodin) můžeme nechat filc mokrý. Pokud přerušujeme práci na delší dobu, musíme nedokončený filc usušit. Mýdlo nesmí být ve filcu déle než 1 měsíc. Nesnáší se s vlnou. Před dalším zpracováním se filc pokropí horkou vodou. Při filcování, zvláště na začátku, se spotřebuje hodně vody. Roztok je možno dle potřeby ředit, nebo naopak přidávat mýdlo a roztok lze znovu ohřát. Vlnu na filcování lze zakoupit česanou i nečesanou, barvenou i přírodní, v různé kvalitě podle toho, na co ji budeme používat (vlněné lokny, vlněná vlákna vrstvená v ploše, v prameni, hedvábná vlákna na ozdobu).

Na závěr práci dobře vymácháme ve vlažné vodě. Filcování ukončíme v ustalovací lázni – 1 l vody a jedna lžíce octa.

Filcování jehlou

Mechanické zpracování

Opakovanými vpichy jehlou do chuchvalce vyčištěného a vyčesaného vlněného vlákna, vznikne pevný materiál. Během zpracování se zaháknou (provážou) jednotlivá vlákna do sebe (zfilcují se) a utká se tak stabilní textura. Jehly mají na sobě protiháčky podobné jako na harpunách. Podle počtu vpichů vznikne jemný vzdušný nebo pevný hustý materiál. Vlněná vlákna po zafilcování se již nedají od sebe oddělit, nebo rozmotat. (V průmyslu se tato technika používá již od 50. let 20. století. Za pomocí speciálních filcovacích jehel vznikají netkané materiály s výbornými tepelně izolačními vlastnostmi a se schopností pohltit vibrace). Teprve před několika lety zaujala tato technika výtvarníky k tvorbě módních a bytových doplňků. Filcování má neohraničené možnosti použití.

Filcování jehlou se dělí do tří základních skupin:

Vpichování vlny do forem
Filcování polystyrenových forem
Volná tvorba dekorativních předmětů

Nuno filcování

Nuno japonsky znamená tkanina, možný překlad je tkaninové filcování. Působením vlhka, tepla a tření se rozevřou jemné šupinky na vlněných vláknech, proplétají se vzájemně mezi sebou a zároveň se spojí filcovaná vlna neoddělitelně s látkou. Vlněná vlákna, která proniknou tkaninou obdrží stálost, a proto mohou být položena i ve velmi tenké vrstvě. K Nuno filcování se používá nejčastěji hedvábí, ale může být nahrazeno i bavlněným nebo lněným plátnem s řídkým tkaním. Při filcování dochází k zmenšení objemu filcované vlny až na jednu třetinu, tím se scvrkává i tkanina a vzniká tak zajímavý nabíraný efekt. Čím více vlny použijeme, tím silněji se tkanina stahuje a tím častěji vzniknou faldy. Tkanina se také stahuje úměrně své vlastní tloušťce (čím silnější, tím více). K Nuno filcování se používají vzdušné průsvitné tkaniny a vysoce jemná Merino vlna pro tenké filcování. Pro teplé robustní šály nebo bytové doplňky můžeme použít hrubší vlnu. Merino vlna (z australských ovcí) se dostane v provazcích v široké barevné škále, je velmi příjemná na dotek, neškrábe. Hedvábí nejvhodnější k filcování je Chiffon, u Pongé je třeba více času a trpělivosti, ale lépe na něm vynikne efekt řasení hedvábí.

Převzato se souhlasem z www.vytvarnetechniky.cz

Filcování - základní informace

Mon, 25 Feb 2013 08:25:00 +0100

Filcování je proces během něhož vznikne z vlněných vláken pevná homogenní struktura. Filcování se provádí pomocí vlhka a tepla nebo filcovací jehlou. Tato technika nám umožňuje vytvořit módní a bytové doplňky, dekorace, oblečení, hračky. Filcování má neomezené možnosti tvorby a je vhodné pro začátečníky i pokročilé. Rozdělujeme ho podle způsobu zpracování na tři techniky:

Filcování pomocí vlhka a tepla

Působením vlhka, tepla a tření se rozevřou jemné šupinky na vlněných vláknech, proplétají se mezi sebou a tím dojde k filcování. Tento proces je podpořen křížením vláken v chomáčku. Jako urychlovač slouží mýdlo. Hotový filc je pevný, homogenní, vlákna nelze vytáhnout, ale zároveň zůstává měkký.

Nuno filcování

Nuno japonsky znamená tkanina, možný překlad je tkaninové filcování. Působením vlhka, tepla a tření se vlněná vlákna, proplétají se vzájemně mezi sebou a zároveň se spojí filcovaná vlna neoddělitelně s látkou. Vlněná vlákna, která proniknou tkaninou obdrží stálost, a proto mohou být položena i ve velmi tenké vrstvě. K Nuno filcování se používá nejčastěji hedvábí, ale může být nahrazeno i bavlněným nebo lněným plátnem s řídkým tkaním.

Filcování jehlou

Filcování jehlou je poměrně nová tvořivá technika, formou mechanického zpracování za sucha. Filcování jehlou je vhodné i pro začátečníky. Pěnová podložka a filcovací jehla stačí na to, abychom dali vlně tvar. Opakovanými vpichy jehlou do chuchvalce vyčištěného a vyčesaného vlněného vlákna, vznikne pevný materiál. Během zpracování se zaháknou (provážou) jednotlivá vlákna do sebe (zfilcují se) a utká se tak stabilní textura. Filcování jehlou se dělí do tří základních skupin: vpichování vlny do forem, filcování polystyrenových forem, volná tvorba dekorativních předmětů.

Převzato se souhlasem z www.vytvarnetechniky.cz

Decoupage - základní informace

Mon, 25 Feb 2013 08:24:00 +0100

Decoupage, ubrousková technika nebo ubrousková metoda je dnes velmi oblíbenou výtvarnou technikou. Ze vzorů z ubrousků můžete vytvořit zajímavé vzory a kompozice, kterými můžete ozdobit prakticky všechno. Decoupage, ubrousková technika vám umožní bez zvláštních výtvarných schopností vytvářet nová netradiční umělecká díla, dekorace a dárky. Jak pracujeme?

Nejprve si vybereme vhodný ubrousek. Na trhu je jich nepřeberné množství a mnoho obchodů vychází zájemcům o decoupage vstříc a prodává ubrousky nejen po balíčcích, ale i jednotlivě. Ubrousek si ybíráme si tak, aby obrázek šel snadno vystřihnout. Vždy je výsledný efekt pěknější, pokud obrázek vystřihneme precizně. Některé motivy jsou příliš náročné. Pokud má takový motiv bílý podklad a my ho budeme opět na bílou lepit, můžeme pracovat méně pečlivě. Nesrovnalosti se ve výsledku ztratí. Z vystřiženého obrázku odstraníme dvě spodní vrstvy. Pokud vrstvy ubrousků drží pevněji u sebe, je snazší nejprve oddělit celou potištěnou vrstvu a teprve poté vystřihovat. Totéž je vhodné udělat u drobných obrázků.

Na povrch zdobeného předmětu naneseme štětcem lepidlo. Nikdy nenanášíme lepidlo přímo na ubrousek. Je příliš tenký a zničil by se. Obrázek přilepíme. Mokrým štětcem vzor opatrně upravíme a po zaschnutí ještě jednou přetřeme lepidlem. Tím ubrousek splyne s podkladem a zároveň se zafixuje. K práci můžeme přizvat i malé děti. Decoupage je snadná a příjemná činnost.

Převzato se souhlasem z www.vytvarnetechniky.cz

Sypaná batika - šál

Mon, 25 Feb 2013 08:18:00 +0100

Realizace Alena Isabella Grimmichová grimmich.cz

Šál v barvách moře vytvoříme snadno a za minimálních finančních nákladů. Technika je vhodná i pro děti.

1 Materiál: Hedvábný šál Pongé 5 velikost 28×130, barva na textil Cheds, ocet, alobal, mikrotenový sáček. Hedvábí namočíme do vody s octem (tři díly vody na jeden díl octa). Lehce vyždímáme a mokré hedvábí vyrovnáme na plochu alobalu.

2 Přímo ze sáčků sypeme barvu na šálu, vytváříme geometrické vzory nebo květy dle vlastní inspirace.

3 Nebojte se míchat barvy.

4 Hedvábí i s alobalem složíme tak, aby vždy bylo hedvábí alobalem proloženo.

5 Vzniklý balíček převážeme gumičkou a zavážeme do mikrotenového sáčku.

6 V páře fixujeme alespoň půl hodiny, poté necháme sáček v hrnci až do vychladnutí.

7 Vybalíme šál z alobalu a dobře vymácháme ve vlažné vodě. Z počátku bude šál pouštět velké množství barvy. Mácháme tak dlouho, dokud se barva vypírá.

8 Vymáchaný šál necháme okapat a ještě mokrý vyžehlíme. Docílíme tak většího lesku, než kdybychom před žehlením hedvábí usušili.

Převzato se souhlasem z www.vytvarnetechniky.cz

Batikování - techniky

Mon, 25 Feb 2013 08:15:00 +0100

Vázaná batika

Nejčastější technikou je batika vázaná. Provázky svázaná látka se ponoří do barvící lázně a teprve po obarvení a po prvním vymáchání se provázky sundají. V místech ovázání zůstává původní, většinou bílá barva s postupným přechodem k barvě, kterou jsme použili. Obdobný efekt docílíme uzly, skladáním, šitím, stáčením, řasením, pomocí gumiček, kolíčků…

Sypaná batika

Další technikou je batika sypaná. Na mokré plátno sypeme práškové barvivo, které poté zafixujeme například v páře.

Vosková batika

Složitější a konkrétnější vzory docílíme batikou voskovou, která vzniká nanesením vosku (horkého či studeného) na látku a následným obarvením. Proces lze opakovat. Po dokončení výrobku a odstranění vosku vzniknou různobarevné vzory (stejný proces používáme o Velikonocích na kraslice).

Šitá batika

Vzory na látce můžeme vytvořit také šitím

Většinu batik lze vzájemně kombinovat mezi sebou, případně je doplňovat dalšími technikami dekorování textilu

Převzato se souhlasem z www.vytvarnetechniky.cz

Batikování - základní informace

Mon, 25 Feb 2013 08:13:00 +0100

Batikování, batika je oblíbenou a módní výtvarnou technikou. Princip batiky spočívá v tom, že neumožníme barvě, aby rovnoměrně látku obarvila. Díky tomu vznikají často neuvěřitelné barevné vzory a efekty. Batikovacích technik je velké množství, většina se vyvíjela po tisíciletí. Dokonalosti dosáhla v Asii, ale i v Africe.

Batik je mnoho druhů – Vázaná batika (provázky svázaná látka se ponoří do barvící lázně a v místech ovázání zůstává původní, většinou bílá barva s postupným přechodem k barvě, kterou jsme použili), sypaná batika (na mokré plátno sypeme práškové barvivo, které poté zafixujeme například v páře), vosková batika (díky ní docílíme složitější a konkrétnější vzory, vzniká nanesením vosku na látku a následným obarvením), šitá batika (zadním stehem různé velikosti prošijeme látku v pruzích, vlnovkách, elipsách, spirálách; vyšijeme vzor nití a po prošití pevně stahneme a zafixujeme uzlíky; u rovných linií můžeme látku v místě stažení ještě ovázat nití nebo provázkem; obarvíme v barvící lázni a ustálíme dle návodu na barvách), Šibori, Shiboru (Šibori je stará japonská technika zdobení hedvábí, část této techniky se dá použít i na bavlnu, Shiboru znamená v japonštině muchlání nebo mačkání, Vzory vznikají skládáním, vrásněním, šitím, stáčením a dále se pokračuje překládáním, uzlováním a svazováním), skládaná batika, vyvazovaná (používáme kamínky, luštěniny, mušle…), mačkaná batika, kolíčková batika, savová, prkýnková… Většinu batik lze vzájemně kombinovat mezi sebou, případně je doplňovat dalšími technikami dekorování textilu.

Batikování není náročné a batika může být velmi krásným módním doplňkem. Pomocí batikování rovněž můžete znovu oživit použité látky. Články se týkají naprostých základů, ale i pokročilých a profesionálních technik. Batika nejlépe vynikne na přirodních materiálech – bavlna, len, hedvábí. Vedle batiky se zde budeme věnovat také tisku na látku. Tisk je technika zdobení textilu otiskem razítek nebo tiskátek. Razítka si můžeme koupit hotová, ale lepší bude, pokud si svá originální razítka vyrobíme. Nejjednoduší razítko je z brambory. Trvalejší razítko vytvoříme tak, že na dřevěný špalíček nalepíme vyříznutý tvar z linolea, gumy nebo korku. Jako tiskátka můžeme použít vše, co má zajímavý plastický povrch – listy, rozkrojené ovoce, krajky, provázky, mušle, ruce…

Převzato se souhlasem z www.vytvarnetechniky.cz

Broušení dlát

Thu, 13 Jan 2011 22:20:00 +0100

Broušení nástrojů k řezbařině neodmyslitelně patří. A tak, jak se začínající řezbář musí naučit řezbářské techniky, stejně se musí učit brousit.

Broušení by se dalo rozdělit na dvě části, strojní broušení a ruční broušení.

Strojní broušení

Většina dlát, především od dobrých výrobců, je nabroušena již z výroby. Pokud s nimi slušně zacházíme (nesekáme s nimi hřebíky, nehážeme je na betonovou podlahu apod.), není nutné broušení na brusce. Ale stát se může cokoli. Stane-li se, že nějakým způsobem poničíme ostří, je přebroušení nutností. Měli bychom – obzvláště pokud nemáme zkušenosti s broušením – používat pomaloběžnou brusku. U rychloběžných hrozí přehřátí materiálu a spálení ostři.

Např. tato bruska se prodává za cenu cca 1700 Kč, to je za cenu kotoučů. Já ji mám doma asi 7 let a jede bez problémů. Můžete ji zakoupit na www.rucni-naradi.cz.

Ovšem králem mezi bruskami na dláta je tato bruska od firmy Tormek.

K této brusce lze přikoupit různé adaptéry na broušení dlát, hoblíků, nožů atd.

Je to všestranně vymakaný způsob za pouhých 8 260 Kč, zakoupit můžete na www.drevorezba.cz.

Ruční broušení a obtahování

To se skládá z broušení dláta na brusných kamenech různé zrnitosti, od nejhrubšího po nejjemnější a následné obtažení na kůži nebo filcu za použití zelené brusné pasty.

Brusné kameny by měly být minimálně tři, o zrnitosti 600, 1200 a 4000 µm.

O kvalitě jednotlivých druhů brousků se diskutuje všude možně, co řezbář to jiný názor.

Já mám diamantové brousky z Lidlu, v balení jsou 3 kousky různé zrnitosti, cena 60 Kč, a potom 2 kombinované dvouvrstvé brousky ze železářství, každý jiné zrnitosti (ani nevím jaké) a na konečné jemné dobroušení kousek mramoru, co jsem sehnal v kamenictví.

Pro fajnšmekry však prodávají brousky i za 4400 Kč Nikdy jsem tyto drahé brousky neměl a nikdo mě ještě nedokázal vysvětlit, jaký je rozdíl mezi broušením na běžném a značkovém brousku stejné zrnitosti.

Postup

Můžete se setkat s některým z těchto tvarů ostří:

1, 2 – Oblé ostří – Vznikne postupně při obtahování dláta na kůži nebo filcu. Také může vzniknout, pokud při broušení na brusných kamenech neudržíte stále stejný úhel. Nutno znovu přebrousit.

3 - Vyduté ostří – Vznikne při broušení na brusce, dobrý polotovar pro následné ruční broušení. Vydutost se při ručním broušení srovná.

4 – Správné ostří – Takhle by mělo ostří vypadat po nabroušení.

Úhly broušení

Dláta se brousí na cca 18 – 27°. Čím ostřejší úhel, tím snadněji se s dlátem pracuje, ale hrozí vylomení dláta. Čím měkčí dřevo a čím jemnější práce, tím ostřejší úhel.

Při rozhodování, na jaký úhel brousit, vám může pomoci toto rozdělení:

Mám od každého druhu dlát jedno, budu pracovat z různých druhů dřev. Brousit na univerzálních 24°.
Mám od každého druhu dlát jedno, budu pracovat jen z měkkého dřeva. Brousit na 20°.
Mám od každého druhu dlát jedno, budu pracovat jen z tvrdého dřeva. Brousit na 27°.
Mám od každého druhu více dlát a budu pracovat z různých druhů dřev. Nabrousit si každé dláto jinak a používat podle druhu dřeva.

Hrubé strojní broušení

Na obr. A jsou možné chyby. První, zásadní chybou je broušení po směru otáčení. Druhou je poloha dláta vůči kotouči při pomaloběžném, vodou chlazeném broušení. Pokud by jste brousili v této poloze, bude vám voda z kotouče téct po dlátě do rukávu.

Na obr. B je správná poloha dláta i ve smyslu otáčení. Na udržení správného úhlu se používají různé opěrky a hrazdičky. Průměr kotouče by neměl být menší než 150 mm.

Ruční broušení

K ručnímu broušení používáme brousky různé zrnitosti. Začínáme na nejhrubším brousku, o zrnitosti cca 200 – 400. Toto nejhrubší ruční broušení používáme jen po strojním broušení, abychom srovnali vyduté ostří, nebo odstranili nějaké hrubé poškození dláta.

Jemnější nabroušení docílíme postupně kameny o zrnitosti 800, 1200 a 2000 µm. Brousky lze nahradit i smirkovým papírem položeným na hladkém povrchu (např. tabulka skla).

Dlátem pohybujeme po brousku všemi směry, dbáme, abychom využívali celou plochu brousku. (Brousek se stejnoměrně opotřebovává).

Postavení dláta vůči brusnému kameni znázorňuje následující obrázek, šipky znázorňují nejčastější chybu při ručním broušení.

K zamezení nežádoucího pohybu (viz šipky), tím změny úhlu a vytvoření oblého ostří slouží přípravky k ručnímu broušení. Protože jsem na českém trhu žádný univerzální, k broušení plochých, dutých i V dlát nenašel, udělal jsem si vlastní.

Přípravek drží dláto v přesně nastaveném úhlu a tím zabrání nežádoucímu pohybu. Lze v něm brousit prakticky všechny druhy dlát.

Mám zaregistrovaný průmyslový vzor, zajistil jsem výrobce, momentální cena 600 Kč. Problém je v dodací lhůtě, protože výrobce požaduje minimální množství k výrobě 10 ks.

Pokud by jste měli o přípravek zájem, lze objednat na adrese admin@rezbari.cz

Broušení vnitřní strany dutých dlát

K broušení vnitřní strany dutých dlát slouží různé tvarové brousky. Já jsem si vytvořil ze dřeva různá „kopyta“ odpovídající vnitřnímu profilu dlát, v délce asi 10 cm. Přes ně přetáhnu smirek potřebné zrnitosti a brousím na tom. Stejná kopyta mám natřená brusnou pastou a ty používám k leštění vnitřní plochy.

Broušení na brusných kamenech provádíme za mokra. Je otázkou, zda brousky máčet ve vodě, nebo na ně nakapat olej. Názory řezbářů se různí, rád bych si přečetl váš názor.

Brousky je třeba čas od času umýt, nejlépe teplou vodou s Jarem a kartáčem srovnat plochu, pokud je opotřebováním zvlněná.

Obtahování dláta

Pokud je dláto dobře nabroušeno, pak zbývá to poslední – vyleštit broušenou část dláta.

To lze strojně, na koženém nebo tvrdším filcovém kotouči, na který naneseme zelenou brusnou pastu. Na dláto netlačit! Při tlačení se dláto nejen hodně zahřívá, ale také se nadměrně zaobluje ostří.

Při leštění vnitřní strany dutých dlát používáme různě tvarované kotouče.

POZOR! Dláto leštíme vždy po směru otáčení! Jinak hrozí zapíchnutí dláta do kotouče, jeho následné odmrštění a zničení, případně i těžký úraz!

Lépe (i když déle) jde obtahovat ručně, na koženém řemenu za použití zelené brusné pasty.

Ostré dláto vytváří hladké a lesklé řezy i při řezání přes léta.

Návody a postupy odjinud

Thu, 06 Jan 2011 19:06:00 +0100

Odkazy na návody a tutoriály se otevírají do nového okna prohlížeče.

Pro úplné začátečníky

Pro pokročilé

Složitější výrobky

Obecné pracovní postupy

Thu, 06 Jan 2011 17:32:00 +0100

Na tématu se pracuje. Prosíme znalé řezbáře, aby přispěli svými zkušenostmi.

Povrchová úprava

Thu, 06 Jan 2011 17:32:00 +0100

Účelem povrchových úprav je ochrana dřeva před venkovními vlivy, zlepšení vzhledu a usnadnění údržby.

Transparentní úpravy

Příprava povrchu.

Před každou transparentní povrchovou úpravou je třeba povrch řádně obrousit, nebo jinak upravit, aby byl hladký až do lesku. Po prvním vyhlazení je třeba povrch navlhčit, čímž se „zvednou chlupy“ a po uschnutí znovu přebrousit jemným papírem.Toto ještě jednou opakovat.

Pokud je záměrem změna barvy, následuje buď bělení, nebo moření.

Bělení

Peroxid vodíku – Dřevo peroxidem potřít a nechat uschnout. Podle potřeby opakovat.

Sirný knot – Materiál přikrýt igelitem a pod tím zapálit sirný knot. Přes igelit je vidět, jak dřevo světlá, po dosažení potřebného odstínu igelit odstranit.

Vápenná kaše – smíchat 1 díl tekutého hašeného vápna a jeden díl nějakého zahušťovadla (např. mouky) a vzniklou kaší výrobek natřít. Za 10 – 15 minut kaši omýt čistou vodou a po vysušení povrch přebrousit jemným smirkem.

Moření – používá se převážně lihových nebo vodových mořidel.

Lihová mořidla se prodávají jako hotové výrobky, vodová v prášku, který se musí nejdřív rozpustit ve vodě. Návod uveden na sáčku. Práce s lihovými mořidly je jednodušší, vodová mořidla jsou levnější, poskytují více možností namíchat ten správný odstín. Jsou nezastupitelná, pokud se na mořenou plochu bude nanášet šelak. Ten, sám ředěný lihem, může na lihových mořidlech udělat skvrny. Je dobré si mořidlo vyzkoušet na kousku odpadního materiálu stejného druhu jako je mořený předmět. Konečný barevný efekt je vidět až po zaschnutí a konečné povrchové úpravě.

Je možno též použít lazurovaní laky, které v sobě spojují moření i konečnou úpravu lakováním. Vyrábí se v různých odstínech

Konečná úprava.

Při konečné povrchové úpravě záleží především na prostředí, ve kterém bude práce umístěna.

Do interiéru – voskování, napouštění oleji, šelakování

Voskování – smíchat 1 objemový díl včelího vosku se 2 objemovými díly terpentýnu nebo technického benzínu. Vzniklou směs je možno zahustit přidáním vosku, nebo naopak rozředit přidáním terpentýnu. Je dobré směs zahřát v horké lázni. Vzniklou směsí se předmět natře a po zaschnutí vyleští měkkým kartáčem nebo flanelem.

Pro dosažení vyššího lesku a tvrdosti povrchu použijeme tuto směs:

V jedné nádobě rozpustit 1objemový díl včelího vosku a jeden objemový díl terpentýnu, v druhé i objemový díl šelaku a 1 objemový díl terpentýnu, po rozpuštění obě směsi smíchat.

Napouštění oleji – pro napouštění dřeva olejem se používají rostlinné oleje, především lněný olej. Pro hlubší proniknutí do dřeva je dobré před použitím olej zahřát. (Ve vodní lázni)

Šelakování – starý způsob povrchové úpravy, používaný především při restaurování. Šelak se prodává v různých barevných odstínech, ředí se lihem.Pro svoji pracnost je v současné tvorbě málo používaný.

Do exteriéru – lakování, napouštění fermeží.

Lakování – Na trhu je velký výběr různých bezbarvých laků, při výběru je asi hlavním vodítkem cena. Převážně se používá mat, nebo polomat, návod k použití je na plechovce.

Napouštění fermeží – K nátěru se používá lněná fermež. Nátěr opakovat 2 – 3×, vždy až po dokonalém zaschnutí předchozího nátěru. První vrstvu horkou fermeží, zahřátou ve vodní lázni. Po dokonalém zaschnutí poslední vrstvy se povrch přeleští. Samotný nátět fermeží nemá dlouhou trvanlivost, proto je dobré, po dokonalém zaschnutí a přeleštění, nakonec přetřít povrch olejovým lakem.

Krycí nátěry

Krycí nátěr se v řezbářství, až na výjimky, (polychromie do interiéru) téměř nepoužívá. Krycí nátěr popře vlastní materiál, prakticky není poznat, zda výrobek je ze dřeva, ze sádry nebo s plastu. Další nevýhodou je fakt, že jak dřevo pracuje, krycí film praská a následně se odlupuje.

Polychromie – náročná technika, používaná mistry řezbáři na některé, převážně náboženské motivy, v interiérech kostelů či starých šlechtických sídel. Je nepostradatelná při restaurátorské práci. Dřevo se nejdříve napustí klihovou vodou, po zaschnutí se natupuje „šedý podklad“, Po zaschnu tí se přebrousí a nanese „bílý podklad“ z plavené křídy a klihové vody.Nanáší se 3 – 5 vrstev. Po dokonalém zaschnutí se do hladka vybrousí. Na takto vytvořený podklad se nanáší barva, plátkové zlato, stříbro apod. Při zlacení exteriérových prací se jako podkladová vrstva používá mixtion.

Tohle není návod na polychromii, jen stručně popsáno, co to vlastně je…J Polychromie je obsáhlá záležitost, bylo by to téma pro odborníka na silnou knihu.

Sušení a skladování dřeva

Thu, 06 Jan 2011 17:31:00 +0100

Na tématu se pracuje. Prosíme znalé řezbáře, aby přispěli svými zkušenostmi.

Ochrana dřeva

Thu, 06 Jan 2011 17:31:00 +0100

Na tématu se pracuje. Prosíme znalé řezbáře, aby přispěli svými zkušenostmi.

Další vybavení dílny

Thu, 06 Jan 2011 17:30:00 +0100

Pily a pilky

Pily v řezbářství slouží k hrubému ubírání nadbytečného materiálu. Pro začínajícího řezbáře by měly postačit tyto čtyři pilky.

1.) Rámová pila – výhodou tohoto typu rámové pily je, že se pilový list dá natočit, čímž se dostaneme i tam, kde by nám u jiného typu vadil rám. Je dobré si přikoupit i úzký plátek, cca 6–8 mm, se kterým se dají provádět i rádiusové řezy. Zuby směřovat od sebe!

2.) Pila ocaska – šířka listu zaručuje rovný řez.

3.) Pila děrovka – jak už název napovídá, slouží k hrubému vyříznutí děr.

4.) Lupenková pilka – slouží k vyřezávání složitých tvarů ze slabých materiálů, do tloušťky cca 12 mm. Pozor, zuby plátku musí vždy směřovat k držátku!

Sekery a teslice

Sekery a teslice patří k vybavení zkušených řezbářů pro práci na větších dílech. Začátečník je nijak nevyužije. Jen pro zajímavost zde uvádím odkaz na drevorezba.cz, kde můžete nakouknout, jak to vlastně vypadá.

Rašple a pilníky

Rašple – slouží k hrubému obrobení dřeva, obdoba pilování, zanechává hrubý povrch. Vyrábí se plochá, půlkulatá, kulatá, nebo různě tvarovaná modelářská. Možno zakoupit na drevorezba.cz.

Pilníky

Vyrábí se v obdobných tvarech jak dláta, různé hrubosti. Zanechávají celkem hladký povrch.

Hoblíky

Slouží k odebírání materiálu a rovnání ploch. Existuje hodně druhů, v dílně řezbáře by neměly pro začátek chybět alespoň dva základní, uběrák a hladík.

Uběrák – má užší zaoblený nůž, slouží k hrubému ubírání materiálu.

Hladík – je širší, rovné ostří, používá se ke srovnávání ploch.

Více o hoblících a jejich seřízení naleznete na http://ucivozs.sweb.cz/drevo6.html

Výběr hoblíků je na http://www.pinie.cz/…kty/hobliky/

Zvláštním druhem hoblíku je tzv. vlaštovka. Na rozdíl od ostatních hoblíků je záběr směrem k sobě.

Cidliny a škrabky

Používají se k nejjemnějšímu vyhlazení povrchu. Dobře nabroušená cidlina neponechává v materiálu rýhy jako smirek. Pracuje se s nimi vždy po létech. Lze si vyrobit doma cidliny různých tvarů dle potřeby, např. ze starého pilového listu.

Jako cidlinu lze použít i skleněný střep, pokud má hladkou hranu.

Velký výběr různých tvarů naleznete na drevorezba.cz.

A takhle vypadají cidliny vyrobené doma ze starého pilového kotouče nebo jiného tvrdšího materiálu:

Pořízy

Poříz je dvouruční nůž, sloužící k podélnému odstraňování materiálu. Používá se k odkorňování, k výrobě násad apod.

Elektrické nářadí

Thu, 06 Jan 2011 17:30:00 +0100

Na tématu se pracuje. Prosíme znalé řezbáře, aby přispěli svými zkušenostmi.

Druhy dřeva, použití

Thu, 06 Jan 2011 17:30:00 +0100

Popis nejrozšířenějších dřevin i s obrázky naleznete na wood.mendelu.cz.

Úplně stručný popis jednotlivých druhů dřev

Akát – tvrdý a pružný, výrazná kresba, při sušení praská. Vhodný na násady a topůrka.

Bříza – světlé dřevo bez výraznější kresby, používá se hlavně pro soustružení, menší průměry nepraskají ani v kulatině.

Buk – hodně tvrdý, vhodný pro soustružení

Dub – pevné a tvrdé dřevo, hodně používané řezbáři, dobře odolává působení vlhka

Habr – naše nejtvrdší dřevo, vhodné na výrobu paliček apod.

Hrušeň – Tvrdé, stejnoměrně husté dřevo, málo pracuje, nebortí se, vhodné pro řezbářství.

Jasan – pevné a pružné dřevo s hezkou kresbou. Pro svoji pružnost se používal na výrobu lyží, luků apod. Dobré i na topůrka.

Javor – světlé dřevo, tvrdé a lesklé. Používá se mimo jiné k výrobě hudebních nástrojů

Lípa – světlé, měkké stejnoměrně husté dřevo. Ideální pro řezbářství. Málo odolná proti vlhku a dřevokaznému hmyzu, je dobré ji chemicky ošetřit.

Olše – obdobné vlastnosti jako lípa, tmavší barva, výraznější kresba, na vzduchu tmavne.

Ořech – krásné dřevo s nádhernou kresbou, vhodné k výtvarnému zpracování. Opatrně sušit, praská.

Švestka – obdobné jako ořech, velmi tvrdé, vhodná k výrobě dřevěného šperku.

Topol – měkké řídké dřevo

Třešeň – tvrdé dřevo s výraznou a hezkou kresbou. Při sušení hodně praská. Vhodné na soustružení, dřevěný šperk. Špatně se řeže přes léta.

Upínací prostředky

Tue, 04 Jan 2011 23:03:00 +0100

Většina prací by měla být pevně upnuta k pracovní ploše. A to nejen z důvodu bezpečnosti práce, ale i proto, že při práci nemusíte materiál držet, a tím můžete používat k práci obě ruce. A jak je známo, dvě udělají víc než jedna

Upínání ploché řezby (reliéf, obrázky, misky apod.)

Upínání ploché řezby je celkem jednoduchá záležitost. Pokud máte jako pracovní plochu starší stůl, nakreslete si na plochu mřížku cca 5×5 cm a v bodech překřížení vyvrtejte díry shodné s průměrem opěrných kolíků. Díry musí být průchozí, jinak se brzy zanesou pilinami a je problém je vyčistit.

Udělejte si cca 4 – 6 opěrných kolíků. Ty by měly být osazeny, aby nezajížděly do desky. Lze použít i kolíky, které se používají na položení poliček v nábytku.

Dále potřebujete nějaké klínky. Lze je nařezat z kousků dřeva, já používám umělohmotné klínky pro obkladače. Dají se koupit v každém železářství.

A je hotovo. Opracovávaný materiál položím na stůl, do dírek zastrčím kolíky o které materiál opřu a na opačné straně zarazím mezi kolík a materiál klínky. Měly by být vždy dva proti sobě.

A materiál se ani nehne. Většinou však stačí materiál jen o kolíky opřít a řezat proti nim, ani klínkování není nutné.

Ti, kdo si nechtějí vrtat do stolu, si mohou udělat stejným způsobem pomocnou desku, kterou svěrkami přichytí ke stolu.

Pokud chcete opracovávat boční strany lze využt dřevěný hranol, který přišroubujete do některé z dírek a materiál přitáhnete svěrkou k němu. (Pokud nemáte hoblici)

Použitý šroub má z jedné strany závit jako vrut a z druhé strany metrický závit. Prodává se v železářství pod názvem kombinovaný šroub.

Svěrku na straně dřevořezby je dobré podložit kouskem gumy.

Upínání trojrozměrné dřevořezby – sošky, plastiky

Upevnění plastiky řezbářským šroubem – do středu základny budoucí sošky nebo plastiky vyvrtáte díru dle průměru šroubu Do této díry zašroubujete řezbářský šroub jeho vrutovou částí. Druhou stranou šroub přišroubujete ke stolu nebo kloubovému podstavci.

Pokud chcete plastiku upnout ve vozíku hoblice nebo ve svěráku, navlékněte na šroub dřevěný hranolek a přitáhněte. Řezbu pak upněte za hranolek.

Pokud budete používat kloubový podstavec, je dobré mezi plastiku a podstavec vložit prkénko o málo větší než podstavec. To proto abyste zabránili kontaktu dláta s kovovou částí podstavce při náhodném sklouznutí dláta.

Řezbářský šroub

Možno zakoupit na www.drevorezba.cz.

Problém je v tom, že stojí 1900 Kč. Stejné šrouby v různých velikostech prodávají v železářství v řádu desetikorun. Bez matky. Doporučuji si koupit sadu různých velikostí. Prodávají je pod názvem kombinovaný šroub.

Kloubový podstavec – umožňuje otáčení a naklápění plastiky dle potřeby

Tenhle můžete zakoupit na www.drevorezba.cz. Cena 1590 Kč.

Nedávno jsem objevil polotovar na podobný podstavec, v několika variantách a v cenách od 250 Kč. Jen by bylo nutné si u nějakého zámečníka nebo soustružníka udělat horní upínací plošku.

Tyto polotovary najdete na www.york.cz.

Pracovní stůl

Tue, 04 Jan 2011 21:54:00 +0100

Základním vybavením řezbáře je pevná pracovní plocha. Nejlepší je truhlářská hoblice, která poskytuje i možnost upínání pomocí vozíku, kterým je hoblice vybavena. Pokud máte možnost nějakou starší sehnat, neváhejte. Cena nových však začíná někde u 9000 Kč, větší, profesionální přesahují 20 000 Kč.

Dobře poslouží však i pevný stůl s masivní pracovní deskou. Výška stolu by vám měla sahat kousek nad zápěstí volně svěšené ruky. Při této výšce stolu se nemusíte k práci ohýbat a zamezíte bolestem v zádech.

Řezbařit by se mělo, (až na malé výjimky – drobné práce bez upnutí apod.) zásadně ve stoje.

Dílna

Tue, 04 Jan 2011 21:51:00 +0100

Místnost, nebo pracovní kout, který jste si vyhradili na řezbářské práce by měl splňovat alespoň základní předpoklady pro kvalitní práci.

Především by měl být řádně osvětlen. Nejlépe je umístit pracovní plochu někde u okna. Pokud do okna svítí slunce, je vhodné je opatřit žaluziemi. Pro práci večer je vhodné dostatečné centrální osvětlení a k tomu bodové osvětlení nad pracovním stolem.

Podlaha nejlépe dřevěná, pokud máte v dílně podlahu betonovou je vhodné ji pokrýt nějakou omyvatelnou podlahovinou. To oceníte hlavně když vám nějaké dlátko upadne. Při dopadu na beton máte o broušení postaráno.

Pokud chcete pracovat i v zimních měsících, je nutno zajistit vytápění.

Nesmíte zapomenout ani na možnost větrání, které je nutné zvláště při používání barev, ředidel a různých chemikálií.

Velikost dílny není podstatná, čím je však pracovní prostor větší, tím lépe se udržuje pořádek, a tím méně se musíte omezovat ve svých řezbářských záměrech.

Měřidla

Tue, 04 Jan 2011 21:42:00 +0100

Pro začátek vystačíte s běžnými měřidly:

Ocelový dvoumetr
Pravítko 30 cm
Trojúhelník
Kružítko
Měkká tužka
Úhelník
Úhloměr
Posuvné měřítko, lidově šuplera

Mimo to řezbáři používají různá hmatací a měřící kružidla, bodovací strojky, pantografy apod., ale o tom možná někdy později.

Dláta, nože, paličky

Tue, 04 Jan 2011 21:34:00 +0100

Dláta

Na trhu je široký výběr dlát nejrůznější kvality, počínaje špičkovými dláty švýcarské firmy Pfeil a konče sadou 12 dlát firmy Extol a podobnými výrobky bez udání výrobce.

V základní sadě by neměly chybět:

Profil 1	Dláto ploché
Profil 3 – 4	Dláto duté mělké
Profil 8	Dláto duté půlkulaté
Profil 11	Dláto duté hluboké
Profil 14	Dláto V 60 stupňů

A to ve dvou velikostech, menší a větší. Záměrně neudávám šířky dlát, jinou šířku si pořídí ten, kdo chce z kmene lípy vydloubat vodníka a jinou ten, kdo by se chtěl věnovat dřevěnému šperku.

Pfeil

Špičková dláta Pfeil naleznete zde.

Stubai

Kvalitní dláta Stubai naleznete zde.

M-stein

Výborná dláta M-stein naleznete zde.

Narex

V řadě profi slušná dláta pro začátečníky naleznete zde.

Eben

Za zmínku stojí snad ještě tato dláta. Jsou na ně ale rozdílné názory, někdo je chválí, někdo haní.

Extol a pod

Prodávají se v sadách po 12 kusech v hezkém dřevěném kufříku za cca 400 Kč. Velice vhodná pro ty, co se učí brousit dlátka. Pokud se vám podaří tyto dlátka nabrousit, můžete se bez obav pustit do broušení kvalitních dlát. Dřevořezby si s nimi sice moc neužijete, ale získáte zkušenosti v broušení a ještě vám zůstane hezký dřevěný kufřík

Zakoupíte např. zde.

Nože

Řezbářské nože lze zakoupit u výrobců dlát. Ti zručnější si mohou kvalitní nožíky vybrousit např. ze staré břitvy.

Paličky

Originální řezbářské paličky zakoupíte např. na www.drevorezba.cz. Ale úplně stačí obyčejná gumová palička, kterou zakoupíte v kterémkoliv železářství. Ideální je mít opět dvě velikosti.

Úvod k Jak na to

Tue, 04 Jan 2011 11:20:00 +0100

Protože jsem sám učeň, nepřísluší mně radit jiným. Přesto bych chtěl pomoci začínajícím, alespoň zřízením této rubriky. A nezbývá mně než doufat, že mistři řezbáři přispějí nějakou radou. Sám se budu snažit ušetřit váš čas tím, že zde zveřejním odkazy na zajímavé stránky, ze kterých se dá něco přiučit, nebo všeobecnými zkušenostmi.

Dříve, než zakoupíte své první dlátko, zamyslete se nad svými možnostmi. Aby vaše snaha přinesla nějaké výsledky, jsou důležité dva základní předpoklady. Mít kde pracovat a mít z čeho pracovat. Je sice hezké, když vám manželka nebo rodiče dovolí pracovat v kuchyni, ale po prvním broušení nebo jiné prašné činnosti už se jim to líbit nebude.

Získání materiálu také není zrovna nejjednodušší. Chtěli by jste zkoušet řezat hned, ale každé dřevo potřebuje určitý čas k vysušení. Z mokrého dřeva se sice hezky řeže, ale zamrzí vás, pokud se něco povede a chtěli by jste si svůj první výrobek schovat a on vám popraská.

Pokud si koupíte již vysušené dřevo na pile, prodají vám čtyřmetrovou fošnu, kterou musíte nejdřív nějak dopravit do nejbližšího stolařství, kde vám ji ohoblují a nařežou na kousky, které se vejdou do auta.

A nějaké odřezky z lipového, nebo jiného vhodného dřeva se těžko shání.

Ale s chutí do toho.