Autor Miroslav Turek

Představte si dílnu prosycenou vůní dřeva, kde paprsky světla procházejícího oknem osvětlují ostří řezbářských dlát, police s laky, mořidly a vosky.Kreslící pult s připnutými náčrty rozpracovaných reliéfů, basreliéfů, skulptur a všeho co si řezbář dal za úkol vytvořit.V koutě zaprášené kusy dřeva, které čekají až je vezme řezbář do ruky, upne ke dláty zjizvenému pracovnímu stolu a údery palice na rukojeti dlát z nich začne oddělovat větší i menší kusy materiálu.Je to kouzlo, které musí učarovat každému, kdo má třeba jen trošku citu ke dřevu a umělecké práci s ním.To kouzlo učarovalo i mě, rodáka z Dolních Bojanovic, který má 50
let.Tomu všemu však předcházel obdiv starých mistrů, jejichž práce jsem měl možnost vidět na našich hradech, zámcích a v kostelích.Řez­bářství se věnuji s přestávkami od roku 1999.Byly to z prvu jen pokusy a ne všechno se podařilo a vypadalo tak jak mělo, ale důležité je nevzdávat se a chtít vyhrát nad hmotou.Zbytek přijde s cvikem a s počtem prací, které člověk dokončí.Dnes vyřezávám vše co si zákazník přeje, nebo co mě zaujme, ale zhotovuji i přesné kopie soch v poměru 1/1, (bez použití kopírovacích strojů).Nejen pohled na dokončenou práci, ale i samotná umělecká práce se dřevem dává člověku pocit štěstí a radosti. A pokud svou prací udělám radost ještě lidem jiným, je má radost o to větší.