Řezbářství a dřevořezba / Brúsenie rezby

Ahoj všetci,
aký máte názor na problematiku rezby a brúsenia. Ja osobne nepoužívam šmirgel, ale počul som aj názor opačný. Mne sa zdá, že sa tým stierajú detaily a charakter. Je pravda, že pod polychromiu asi áno, ale na čistú rezbu mi to príde škoda. Píšem o tom preto, lebo mal som tú česť vidieť aj hodne drúsených prác. Chápem že zo začiatku sa to ponúka z dovodu celistvosti plochy, ale so skúsenosťami príde aj naprosté odstránenie tohto prostriedku.
Toť moj názoz.

Povrchová úprava řezby broušením je jedna z možností a může mít své opodstatnění. Nelze ji hned zavrhovat. Záleží na tom, jak je provedena a zda vyhovuje požadovanému záměru.
Britský řezbář Ian Norbury píše v jedné své knize, že broušením na sošce stráví stejný čas jako před tím řezáním dláty. Používá diamantové frézy (jak v ruční elektrické rotační brusce, tak i pro manuální zabrušování coby pilníkem) a kvalitní brusné plátna. Ví, co dělá a výsledek podle mého stojí za to. Můžete posoudit na:
http://www.iannorbury.com/

JOZEF SK
Musím sňať klobúk pred jeho prácou, niet pochýb tom že pri jeho spracovaní to má opodstatnenie. Ja som však mal na mysli trocha inú formu. Poznám rezbárov ktorí sa akoby ani nesnažili rezbu previesť s čo naväčšou čistotou, pretože je to prácnejšie,náročnajšie. Už v začiatkoch počítajú s brúsením. Ten pán je veľmi dobrý, ale myslím si že aj keď brúsi, musí mať dielo pripravené dosť precízne a nie len v hrubých tvaroch.
Skor zastávam názor, že najsor by sme sa mali "potrápiť", naučiť sa využívať potenciál dlát naplno a ak dosiahneme zručnosť nie moc odlišnú od pána Norbury, potom pristúpiť aj k brúseniu.
Nakonic aj ja mám v profile fotku, kde socha je brúsená, ale až po detailnom prevedení.
Poukazujem skor na to, že početná skupina začínajúcich rezbárov, biť to nemyslia zle, používajú brúsny papier. Asi je to sposobené menšou technickou zdatnosťou, menšou odvahou. To je samozrejme, len mi príde škoda ak sa má týmto brúsením odďalovať zručnosť a precíznosť.
A ešte jeden postreh: pracoval som tvorbe barokových rámov na Bratislavský hrad a keďže bol termím smrtonostný, zadali sme určité fragmenty aj iným rezbárom. A musím povedať, že to bola katastrofa. Dušovali sa že režú už dlhé roky, ale čo prišlo bolo k nepotrebe. Hromada brúsenia, nedokonalosti,dosekané, žiadna čistota rezu, no hroza. Ono je to ako vo všetkom, roky nerobia majstra, ale prístup.

Hynek
Nahlédl jsem a smekám též, jeho broušení má pro jeho styl obrovský význam. Je to realista a určitě je zvyklý pracovat i s jinými materiály, než je dřevo. Myslím, že v archivu má i nějaké malby, ty jsou dokonalé taky. Sdílím názor, že broušení u některých řezbářů samouků, mezi které se řadím i já, má zakrýt nedostatky v řezbářských dovednostech, neřkuli nedovednostech. Každý řezbář je schopen vyřezat jen to, co si umí představit, nebo nakreslit, případně navrhnout. Jestliže neumí kreslit, má malou fantazii a bojí se materiálu, měl by toho asi nechat.

Pokud se některá technika (v tomto případě broušení) používá bez nápadu jen jako prvek "technického postupu", těžko si najde cestu k myslím nebo srdci lidí, snad jen kouzlem nechtěného.
U Iana Norburyho má své opodstatnění a kdyby ji nepoužil, jeho výtvory by měly trochu jiný charakter. On ale od začátku ví, jakého dojmu chce dosáhnout a předem se na to připravuje - u něj není velké procento inprovizace. A dělá to už nějaký ten rok.
Cvičení dělá mistra, pokud má alespoň trochu vlohy.
Řezba ostrými dláty nebo noži zanechává svoji stopu a broušení má zase jiný charakter povrchu.
Na nějaké dílku by mi bylo líto schovávat stopy dlát. Kresba dřeva se projevuje až v hedvábných tónech. Plocha zpracovaná dláty není jednolitá, určitým způsobem pracuje, je trochu neklidná.
Broušení zase dá vyniknout větším oblým plochám, kde kresba dřeva oblost podporuje.
Trochu samoúčené mi připadá dodatečné "penízkování" na hotové do hladka obroušené soše. Možná to má evokovat charakter ruční řezbářské práce, ale většinou to na mě působilo trochu mrtvě a uměle. Při tvorbě se většinou použije víc než jedno dláto.
U začátečníků může hledání konečného tvaru doprvázet střídání práce dláty a broušení brusnými papíry a znovu práce dláty v již droušeném povrchu. To přináší riziko ztupení dlát o zrníčka odroleného brusiva z papíru a těžší řezání. Jako mezistupňové proušení je lepší použít materiál, který je stálý, např. frézy do ruční elektrické brusky.
Tím neříkám, že nelze kombinovat různé techniky. Jsou "puristi", kteří při výrobě sochy nepoužijí nic jiného než motorovou pilu. Stopa řetězové pily není tak čistá jako stopa dláta a je zde větší nebezpečí pro uchycení plísní a degradaci dřeva, alespoň u venkovních instalací.

Je třeba trénovat. Jak s dláty, tak v přípravě - v kresbě, hlíně. A nebát se. Jiný můj oblíbený autor Chris Pye napsal pro své žáky řadu ponaučení o řezbě, kde první je: "1. Na konci dne si řekněte: je to jen kus dřeva."

JOZEF SK
Ahoj, brúsim ručne a zaberá to odhadom viac času, ako samotné vyrezávanie. Nakoniec ešte leštím handrou. Výsledok potom stojí zato, len je treba použiť tvrdšie drevo než Lipu. Ale podotýkám, že Vám ten čas nikto nezaplatí, ani nedocení...iba kolegovia :-)

Roman Čaniga
Romane,velmi kvalitní práce, klobouk dolů. Nechť se daří. v.

Moc pekné, ale musím opakovať to čo už som podotkol. Ak nevieš rezbu spracovať čo najlepšie, najdetailnejšie už to brúsením nezachráníš. Ak nemáš tvar tak ho šmirglom len ťažkom vytvoríš. Áno ak si zvládol techniku, brúsiť možeš, s citom. Mne pripadá škoda si "uľahčovať" si prácu, pretože si vytvoríš návyky ktoré ťa možu potom brzdiť. Prístup je na každom. Je to dlhá cesta a ani ja nie som na konci, ale časom zistíš že je to len veľké +. Už som za tie roky videl niake kvantum rezieb a mnohé boli zničené práve týmto prístupom. Nie nie som ani náhodou majster sveta, ale ak porovnám svoje práce v začiatkoch a teraz, posun tam myslím je(viz moj účet). A neopatrným brúsením strhávaš detaily.
Ale podstatné je aby nám to prinášalo radosť.

jozefmiklovic@s eznam.cz
Souhlasím s vaším názorem. Řezba je od slova řezat,ne brousit :-)
Přílišným broušením se vytrácí tahy dlátem a ostré tvary, které jsou právě krásné.
Když to krásně a čistě vyřežete, není potřeba do brousit dohladka. Když, tak jen jemně strhnout ostré vrchní hrany jemným smirkem.Aby povrch vypadal jako přirozeně obroušený osaháním lidských rukou postupem času. Broušení je i mnohem pracnější, přeruší se vlákna,pak se to donekonečna namáčí a brousí a tahy dláta jsou v háji. Povrch je nejhladší,pokud se seřízne ostrým dlátem :-) Hodně úspěchů ve vaší práci. Zdenka Šebková

Ďakujem za prianie. Aj ja vám prajem veľa radosti v nie len v tejto profesii.
Miklovič

Nemám asi právo reagovat na toto téma protože jsem a stále budu začátečník ale nedá myto. Víte co je zajímavé co jsem vypozoroval u lidí kteří nejsou řezbáři? poku se dívají na mou řezbu tak jí vnímají nejen zrakem ale i hmatem. Předevčírem jsem na dotaz co teď tvořím ukazoval dvěma lidem ještě nedokončenou loveckou hůl a oba se mně ptali zda mohou na řezbu sahat nebo ne. Přikývl jsem a oba a to nejsou první kteří vždy a to obzvláště při nedodělané věci sahají z 90% na řezbu která je hladká a nenese známky hrubého opracování. Vnímají více tu broušenou řezbu tak nějak víc a pokaždé se mě ptají proč ten či onen detail nemám hladší a má ještě ostré hranky po dlátech. Odpovím jim že práce ještě v té dané části řezby není hotová a sahají na ní spíše opatrně a téměř vždy se vracejí na obroušenou část ze slovy tohle se mi ale líbí víc. Proto je otázka na místě, v čem spatřujeme mi krásu? vtom co se nám líbí nebo co vnímá většina. Každý řezbář odpoví, vtom jak je řezba zpracována a nebroušená řezba obzvláště. Na ní je patrný nejen řezbářův rukopis ale hlavně zda zvládá techniku a také jestli je či není opravdu řezbářem. To říkám i tady píšu protože i mě jeden místní řezbář tohle vytýkal že řezbář nepoužívá ani pilníky ani brusný papír. Samozřejmě není můj názor asi na místě a ani ho nehodlám nikomu vnucovat. Ale mohu si tenhle časově náročnější přepych dovolit (dělat věci podle toho jak se líbí mému okolí) protože řezbě se věnuji jen pro potěšení. Tenhle luxus si až na pár výjímek profesionální řezbář asi nemůže dovolit. Ne, pokud chce své díla vystavovat a být uznávaným hlavně a to obzvláště u svích kolegů. Pokud mne čas netllačí a já mohu dílo dokončit až budu já či ten pro kterého tu řezbu dělám spokojený tak čas který strávím při broušení nehraje pro mne vůbec roli. Omlouvám se těm které můj příspěvek nějak pobouří ale je to jen můj amatérský náhled na tenhle dotaz. Z úctou a velkou poklonou ke všem řezbářům kteří budou tenhle můj názor číst S. Vystavěl....

Sváťo klidně reaguj, tak jak jsou rozličná naše díla tolik jiných pohledů od lidí pro které to děláme, a o to jde především - někdo to rád dlátované někdo broušené hlavně když lidé chtějí dřevěné věci kolem sebe. Debata o tom jestli brousit nebo jen řezat je na prd! Podívejte se do historie, barokní řezba je zakryta nánosy křídy tak aby byla co nejhladší protože jen tak mohla byt dokonalá, samozřejmě věci denní potřeby byli vyřezané hala bala, protože to nedělal umělec ale řezbář-řemeslník. Dnes kdy si můžeme vybírat techniky opracování co oči ráčí a peněženka dovolí, a vytváříme ze dřeva co nás napadne je přeci jedno jak dosáhneme toho hlavního cíle - aby se to líbilo.
Souhlasím s Hynkem až na tu poslední větu.
Protože když si někdo vezme do ruky krásnou, tak či tak ručně opracovanou dřevěnou věc, měl by si říct "přeci jen to není jenom kus dřeva"

jozefmiklovic@s eznam.cz
Nejde o "blbé návyky" ,ale o ten princip,že řezbářství přechází v sochařství.A tam opravdu nezáleží na "makeupu",ale hlavně na tom , co chceme sochou sdělit! Detail té vaší "placky pro štěstí" je jistě zajimavý.

Přeji mnoho zdraví .v.

TO SOM TEDA ROZPÚTAL VEC. Ak som sa niekoho dotkol moc sa ospravedlňujem, ale nebol to zámer. Ak chceš brúsiť brús, ak nie nechaj tak. Voľba je na každom a tak je to správne. Účelom tohto vlákna bolo niečo iné. Ja sa rezbárčinou živím, vraj som už profesionál a preto mi to nedalo. Ja samozrejme brúsenie a akékoľvek pomocky nazatracujem, ale treba sa zamyslieť nad tým, kedy je to pomocka alebo barlička. Mne to trvalo veľa rokov, zbaviť sa šmirglu a som spokojný. Ale na druhú stranu ak ho budem potrebovať použijem ho. Ale mám na výber a to mi príde ako výhoda. Ak budeš robiť rezbu pod polychromiu iste, ale čo keď príde zákazník a bude chcieť čistú rezbu. A už je problém na svete.
A brať si rezbu baroka ako "veď oni to tak tiež robili" ,je trocha krátkozraké. Treba si uvedomiť, že v baroku bol prekotná potreba rezieb všeho druhu, oltáre na bežiacom páse atď atď... a kto nestíhal nemal. Ale pozrite si rezby baroka na nepolychromovaných veciach a dnes je doba čistých prác.
Ale opakujem, ak som sa niekoho dotkol alebo urazil, moc ma to mrzí, to som nechcel.
Robte hlavne tak aby ste boli spokojný.

Rozumím.Vždyť pokud se řezbářstvím živíte ,tak se jím živte.Přeji Vám to.Ale o to zde přece nejde.Osobně se tím neživím ,tak že každý zákazník opravdu není můj pán,jestli mi rozumíte...
Když to,o čem se bavíme s dovolením přirovnám ke klasickému malířství,tam se také začíná malovat štětcem. Přejde-li kdo na špachtli,stříkání,nebo třeba kartáček na zuby (nebo vše kombinuje) ,je opravdu jeho věc... Znovu opakuji,při celkovém pohledu(např. z dálky) nejde o strukturu díla,ale především o jeho obsah. Dovolím si prosím něco z mé zkušenosti. Věřím, že plastika se dá " brousit" např. mot.pilou( před 200 lety jistě nikdo nevěděl co to je) Pokud to kdo s pilou opravdu umí, a naučí se techniku s pilou ovládat,pak se tahle struktura nedá napodobit ani dlátem.Ale jak se říká, "žádný učený z nebe nespadl " ,a učíme se jistě všichni.Osobně používám všechy techniky ,jak dláto ,broušení,pilu i štípání.Nikomu zde nechci stranit a proto jsem opravdu dalek od toho abych někomu radil, jak že je to "správně".Nikoho nechci nazvat "purystou" ,proto soulasím s Jankem: Cituji: " Debata o tom jestli brousit nebo jen řezat je na prd!"
v.