Řezbářství a dřevořezba / Je dřevořezba strojová ještě dřevořezbou ruční?

Je dřevořezba strojová ještě dřevořezbou ruční?

Na tuto otázku mne přivedl dotaz návštěvníka tohoto webu, viz komentář: http://rezbari.ceskatvorba.cz/dilo/9449/

Odpověď je zjevně závislá na čase, ve kterém je položena. V dobách velkých řezbářských mistrů Pavla z Levoče či Ernsta Barlacha by taková otázka nedávala smysl neboť za uměleckou dřevořezbu se považoval pouze výkon ručního nástroje vedeného lidskou rukou. V dnešní době, (správně či nikoliv?), se považuje za dřevořezbu i to, co lze ze dřevěného polotovaru vydobýt jakoukoliv cestou, tedy i tou strojovou (řetězové motorové pily, vrtačky, pásovky, vibrační brusky, CNC obráběcí stroje atd). Pokud připustíme, že se doba mění i v této tradiční oblasti tvorby kulturních hodnot, pak ovšem nezbytně musíme položit hranici, či spíše mantinel (a to bohužel u každého díla zvlášť), kde se ještě jedná o umělecký výtvor a kde míra použití stroje již ze dřeva udělala pouze bezduchý výrobek nevalné hodnoty. Jistou a pohříchu často jedinou hodnotou takového dřevěného výrobku je zejména to, že jej lze přeměnit na světlo a teplo. Otázkou je, kde je tedy ta hranice mezi řezbářským uměním a pouhým strojovým obráběním materiálu? Nemyslím si, že by pro hodnocení úrovně uměleckého výtvoru měla být určující pouze líbivost, cena, prodejnost, utilita, či posudek nebo obliba „nějaké“ konzumující většiny. Mám za to, že tuto hranici lze položit pouze znalostí, zkušeností a citem. Jaká, resp. jak velká skupina posuzovatelů či tvůrců však disponuje těmito nezměřitelnými parametry? Dlužno říci, že v našem prostředí zcela jistě nevelká. Tyto vlastnosti totiž vedou producenta díla kromě jiného i k sebereflexi, která dotyčnému nedovolí produkovat, (či spíše zveřejňovat), výrobky, které žádnou hodnotu nemají. To se samozřejmě týká i výrobků, které vznikly cestou tradiční technologie.
Moje odpověď na dotaz, zda jsou výrobky, které na tomto webu naše firma vystavuje, dílem CNC stroje, zní takto. Nikoliv, jediným nástrojem na zpracování dřevěného polotovaru jsou v naší firmě pouze malé sady neznačkových dlát svépomocí vyráběných z užité oceli, pohonem této tvorby pak není elektromotor, ale čisté lidské úsilí, léty zdokonalovaný um a již zmíněná nezbytná sebereflexe tvůrce. Pro názornost uvádím fotografie z internetových e-shopů, na kterých je zachycen výrobek stejného motivu, tedy znak Srbska veliké formy, vyrobený na stroji CNC. Za povšimnutí stojí plytkost a hrubost řezby, totožné detaily, stopy po kmitání řezné hlavice a celkový dojem, který působí jakoby by se jednalo o dřevěnou hmotu „vyklopenou z bábovkové formy“.
Těžko odhadnout, zda někdy v budoucnu programově řízené obráběcí stroje dosáhnou dokonalosti lidského umu, ale dnes tomu tak rozhodně není a řezbářské umění tvořené rukou a srdcem schopných jedinců, se významně podílí na tvorbě skutečných hodnot lidské společnosti... Zdravím všechny kolegy, A.Petříček

Dobrý den.
Děkuji, že jste otevřel tuto diskuzi. Dotaz na způsob vyhotovení řezby jsem vznesl já. Svým dotazem jsem rozhodně nechtěl zpochybnit kvalitu vašich řezeb. Byl jsem zvědavý, jakým způsobem u vás vzniká tak složitá a dokonale opracovaná řezba. Po vaší odpovědi mohu jen hluboce smeknout klobouk a s úctou obdivovat vaše řezbářské umění. Ruční práce v tomto podání nepotřebuje další komentář...
Abych byl upřímný, tak jsem spíše čekal, že hrubé opracování skutečně provádíte CNC strojem a následně dokončujete ručně, což by však stejně nezměnilo můj pohled na vaše řezby. Fotky, které jste poslal, jsou dostatečně výmluvné - stroj ještě dlouho nenahradí přesně vedenou ruku. Ač se to v některých oborech už stalo, tak v řezbářství ne.
Filozoficky konstatujete, že doba se mění. Je to tak a mění se i prostředky, kterými si pomáháme pro dosažení finální podoby díla. Pokud se nad tím zamyslíme v kontextu doby, tak nám ty prostředky stále vycházejí jako momentální technické vymoženosti dané epochy, které nemůžeme zpochybňovat, podceňovat, ale někdy i přeceňovat (tady mám na mysli některé iracionální postupy z říše "bájí a pověstí"). Máme-li se však bavit o řezbářství, tak v postupu dějin jsou to stále jen dláta, rydla a ruce, které tvoří. Tady jsou ty mantinely stále naprosto jasné. A i když strom pokácela motorová pila, kmen se dostal na pilu náklaďákem a byl složen hydraulickou rukou, fošny nařezala pásová pila, tak řezbářské řemeslo rozhodně neutrpělo újmu.
Kde se však podle mého názoru v současnosti značně rozšířily mantinely a posunuly hranice, mnohdy za hranice kýče a dobrého vkusu, je sochaření motorovou pilou. Technické prostředky značně zjednodušily a zrychlily opracování dřeva, což právě u mnoha producentů vede ke ztrátě sebereflexe. Ale je to však věc poměrně nová, takže má svůj vývoj.
Přeji všem ať se dílo daří.

t.

Motorová pila, úhlová bruska a jiné "mašinky" jsou jen nástroje umožňující tvorbu.
Na rozdíl od CNC fréz platí: co kus, to originál. A záleží jen na schopnostech, někdy zkušenostech a posouzení jednotlivce, jak náročnou práci si naplánuje (i z hlediska možného prodeje).
Ne každý je Michelangelo. Ale to platí i pro dřevořezbu dláty, nebo noži.
I tam nejsou jen ukázky kvalitního řemesla. A také tam se v současnosti značně rozšířily mantinely a posunuly hranice, mnohdy za hranice kýče a dobrého vkusu...
Je na každém, co si z té záplavy podnětů vybere.

Díky za každé ulehčení, které pomůže tvůrci dosáhnout zhmotnění svých ideí. Nevelebme nebo nekritizujme nástroj, ale ruku, která ho drží.

CVR CENTRUM s.r.o.
Poklona vašemu řemeslu.

Dobré ráno Vám všem,
zajímavé téma, diskutoval jsem o něm před cca 14 dní s Andrejem Iršou ze Slovenska, který jej pokládá za pokrok, kterému nelze oponovat. Nesouhlasím. Zhlédl jsem dokument o Aaronu Demetzovi, který tvoří "dřevořezby" tak, že naskenuje modelku a CNC ji z bloku borovice vyfrézuje (zjednodušeně vyjádřeno), pak některé části vyhladí, spálí, přemaluje a "dřevořezba je hotova. Nejsem proti používání elektrických nástrojů pro povrchovou úpravu, řetězových pil pro okrájení masivu, protože ani jedna nezaručuje stejný opakovatelný produkt, na rozdíl od CNC, které při stejných vstupních podmínkách produkuje opakovatelně stejný produkt. Líbí se mi snad vrchol řezbářství v jeho pojetí v Ortisei ve Val Gardena (cca 200 let hlavní město řezbářství). Umělecké zpracování dřeva je zde promyšlené, dá se říct na "umělecké" (dřevořezba tradiční) pak "komerční", která zabezpečuje finanční prostředky pro tu první, a "moderní", které je bráno v komplexu výtvarného zpracování dřeva. Patří sem rovněž všechny firmy zabezpečující tyto řezbáře a řezbářské dílny (hutě) po stránce logistiky a rovněž tak školství na dvou stupních zaměřeno na řezbu.K tomu nutno přičíst spolky (UNIKA, 52Art...) řadu stálých galerií a výstavních prostor veřejných i soukromých. Město z cca 4600 obyvateli a jsou tam stovky řezbářů, tam není snad rodina kde by někdo neřezal. Rozdíl se ovšem dostaví z pohledu klasické dřevořezby v posuzování dané tvorby, které má na starosti Hospodářská komora v Bolzanu, ta kontroluje dílo z pohledu zpracovatelského, t.j. dláta, nebo stroje ( nevím, zda-li do toho omezení jsou zahrnuty i elektrické strojky na broušení a řetězové pily, ale mám za to že ne, podle některých fotografií s G.Rumeirem). Ty ručně zpracované pak dostanou punc nejvyšší kvality v podobě kovové značky, která je zapuštěna do díla a certifikátu o díle. Umělci obdrží rovněž určité titulování "Mastr Artist". Jiné jsou certifikace "pro papežský stolec"(nevím jak je přesný název) a dává jim to šanci uspět na výběrových řízeních. Já si myslím, že CNC dřevořezbou není a neměla by tak být označována, ani hodnocena, přesto, že k finálnímu dláta budou použita. Myslím si to proto, že proporcionalita skulptury, vytažení tvaru z bloku bylo dosaženo strojně, a je opakovatelné, bez schopnosti a zásahu řezbáře.
Pro naše podmínky je to ovšem zřejmě jedno, protože absence cechů a jejich funkce ve společnosti tyto rozdíly stírá ( na pár výjimek) a skoro nejdůležitější je cena. Všichni, co se tímto kumštem živíte, můj veliký obdiv a Vám všem hodně tvůrčí invence,
Valko Jan Ing.

Zdravím všechny, i pro mne zajímavé téma, pročetl jsem si všechny příspěvky, všem dávám v zásadě zapravdu. Zejména p. Petříčkovi, který hovoří o podpoření jakési sebereflexe u autorů, která by měla omezit produkci kýčů, nehodnotných věcí a strojových napodobenin. Úloha cechů v posuzování kvality prací zde jistě chybí, ale myslím, že i tak máme některé nové možnosti, jak působit na autory a vlastně na sebe vzájemně.
Jednu z nich nám dává právě tento portál. Nevím, jestli je jediný v našem oboru, zatím jsem jiný neobjevil. Kdysi, když jsem se více zabýval fotografií, vystavoval jsem svá dílka na jednom fotografickém portálu, kde se vedla o každé fotce živá diskuse, a to nejen v pochvalném, ale i kritickém tónu. Chodilo se tzv. s kůží na trh, člověk nečekal jen potlesk, ale i připomínky, nápady a zkušenosti ostatních, byli tam jak začátečníci, tak profesionálové. Jako tady. Někdy ta kritika bolela, ale myslím že byla užitečná, vedla ke zdokonalení a právě k té sebereflexi.
Já jsem tady něco přes rok, jsem přes svůj věk v oboru stále začátečník a co mi tu chybí, je právě takováto diskuse. Ono tedy je pravda, že dnes už ani na tom zmíněném fotoportálu tak živá diskuse není, také to upadlo a myslím si, že zásluhu na tom mají hlavně rozbujelé sociální sítě. Je spousta různých platforem, kde lidé předvádějí téměř cokoli, ale tak nějak se očekávají jen palce nahoru a pochvalné reakce. Kdo nechválí, toho lze zablokovat, nebo bývá označen za trolla (někteří jistě právem).
Zde se díla vystavují, některá pozoruhodná, některá odstrašující a je nás skutečně jen pár, kteří se odvážíme k nim něco napsat. Většinou si chválí vzájemně své práce lidé, kteří se znají. Je to škoda, protože kritikou a zkušenostmi druhých člověk roste, třebaže někteří zvláště svobodomyslní, nebo majitelé silného ega se mohou cítit kritikou být dotčeni.
Pokud jde o míru používání strojů, je vidět i zde, jak se rozmohla řezba motorovou pilou - nic proti, pokud autor mimo dřevorubecké zručnosti má i výtvarné a estetické cítění - a tu zmíněnou sebereflexi. Vím, že to není jednoduché a smekám před těmi, kteří to umí. Ale děsí mne ta záplava hastrmanů, greenmanů, želv, skřetů,sov a různých příšer, které zaplavují už i naše veřejná prostranství. Doma na zahradu ať si každý dá co chce. A co mne děsí nejvíce, když tyto věci někdo dělá na živých stromech, za to bych sekal ruce. Ono vyřezat ošklivou tlamu je jednodušší, než třeba jemnou krásu ženy. Vím, že rozhoduje poptávka, dnes je hastrman "ozdobou" každého vesnického návesáku. Bohužel.
Tak pojďme zkusit tu diskusi oživit. Pokud nám ji spam nezahltí. Je to jedna z možností. Přeji všem hodně zdaru a radosti z tvoření. V. Pecholt

Vladimír Pecholt
Zdravím, s tím mohu jenom souhlasit, i když nevím, zdali bych byl (myslím tím sebe) ten kdo by mohl soudit ostatní. i tak si myslím, že si otevřu pusu, když napíši, že mě ty slabé práce nezajímají, protože mě nikam neposouvají. Rád vzhlížím k náročným a dokonalým pracím, protože mě motivují a posouvají dál. Je zde řada vynikajících řezbářů (to mě blaží), ale vím, že je mnoho řezbářů, kteří zde nejsou, a asi ani nebudou. Toť jsem četl na fb příspěvek a nadšení že pisatel dostal nějaký (výuční list v cechu kamnářů) a jediné, co mě napadlo: Je škoda, že zde cech řezbářů není. Byl po staletí součástí společnosti a myslím, že by měl být i dnes. Je to ta garance, i selekce (myslím v dobrém), ale zejména navedení kvalitativní normy, stanovení určitého směru, kam by se měla řezba ubírat. Tím myslím např. odsunutí motorové pily jako finálního nástroje (u dřevořezby) na úroveň pouze nástroje pomocného, myšleno tak, navrácení povědomí o tom, že dřevořezba je věc náročná a zdlouhavá a ne tak jak jsem opakovaně poslouchal, vždyť to máš za chvíli, anebo udělej to menší, ať je to levnější. Názory neodborné (ti co nikdy neřezali) veřejnosti jsou opravdu kolikrát zarážející.
zdravím Vás, Valko

Zdravím Vás pane Valko, no já myslím, když se dívám na Vaše řezby, že byste mohl klidně i soudit. Ale nebral bych to jako souzení, spíš bych uvítal takovou konstruktivně laděnou diskusi (o dílech, která by za ni stála), napsat pod dílo jak to na koho působí, co se mu líbí, co nelíbí, výměnu zkušeností, nápadů, zeptat se autora jak dělá to či ono, protože někteří výborní řezbáři, kteří tu jsou, jsou často skoupí na informace, neudají ani rozměr, nebo druh dřeva, více pohledů, použitou techniku a kolikrát by to člověka zajímalo a bylo by to užitečné i pro jiné.
Také mne blaží, že tu jsou výborní "fachmani", také k nim vzhlížím a těším se na jejich díla. Je pravda, že spousta vynikajících řezbářů zde nevystavuje, možná existuje ještě jiný server (kdyžtak mi někdo hoďte link :-)), kde se prezentují. A nebo je to tak, že ti, co se tím skutečně živí, nepotřebují takováto fóra, jsou dostatečně známí, popř. jim stačí vlastní web, galerie, výstavy, nebo jiné způsoby prezentace.
Jinak - cech řezbářů, jsem pro. Kdyby se zvedla nějaká iniciativa a někdo ho založil a řídil, byl by jistě přínosný. Tradice tu je, schopní odborníci a šikovní lidé ještě stále také, přibývali by další a řemeslo by vzkvétalo. Hodně zdaru. V. Pecholt

Zdravím Vás pane Pecholt, děkuji za odpověď a názor. Realizace cechu nebude asi jednoduchá záležitost, nemám o tom představu, co to obnáší, ale podvědomě tak nějak tuším, že by to věci velice prospělo a v řadě případů by to mohlo autory nakopnout dopředu, protože mám v některých případech pocit zakuklené stagnace. Uvidíme, zdali se časem tato myšlenka nerozvine.
Zdravím Vás,
Valko

Zdravím pane Valko, tak jsem o tom něco zjišťoval po internetu a zřejmě tudy cesta nevede, cechy nemají dnes žádnou váhu podpořenou nějakou legislativou, jako mívaly v historii. Dnes se jedná vyloženě o dobrovolné spolky, které nemohou nikoho nutit ke členství, ani nijak ovlivňovat nečleny. Podrobnosti Vám pošlu do mailu, mějte se fajn. V. Pecholt

No jasně kucí, nebojmese toho, kdo to dělá pilou, toho bych sem (na ten placenej Web) vůbec nepustil ,páč to nejni ale vůbec žádnej řezbař a umí houby!
Kdo to nedélá dlatem a netrvámu to aspoň 2měsíce je Dřevorubec, vocas a hoby umělec !
Ale pozor, nejsou dláta jako dláta! Kamarádit budem jenom s těma, co řežou Pfajlama , ostatní jsou sračky, stakovejma my kamarádit nebudem a ještě na ně uděláme dlouhej nos.
A rozloučíme se naším novým cechovním pozdravem .
„Nic než dláto!! Řežeš jinak tak si bláto.“
PS: kluci jen abych nebyl za vola ,když někdo vyřeže vodníka dlátem je to umění nebo už kýč?Budeme snim kamarádit nebo ne?Co misky? A co podložky pod trofeje, co vyřezaný nápisy? Musíme to ještě dořešit, zatím zdar, Váš přisahámvačku, jen dlátem řezající Janek

Jan Paďour (Janek)
Nevím jak reagovat, byla zde rozvinuta nějaká diskuze primárně o používání CNC (strojů), zdali to je a nebo není ruční dřevořezba. Nevím o tom, zda někdo zmínil kdo na jaký Web patří,kdo s kým může kamarádit, kdo je umělec a kdo vocas.
Zdravím Valko.

Ale no tak Jendo, já samozřejmě jen žertoval, nemohl jsem odolat jak si tady tak s Vláďou notujete. Dokonce i pro cechy bych byl. Jen mě trochu mrzí, že se snažíte všecko nacpat do nějakých škatulek. Co ještě jo a co už ne, tady, kde si každý za ty vystavené fotky platí, to je přeci blbost. Pravě jako aby si tady lidi hodnotili řezby jako někde na fotofóru. Jestli chce nějaký nováček, aby mu někdo ohodnotil práci, tak ji může vystavit v diskusi a o její hodnocení požádat. No a s tím CNC, jestli si někdo vyřeže předlohu, kterou naskenuje a nějaká mašina, udělá jen několik málo označených kopií mělo by se to považovat za originál, v sochařině je to běžné. Chlapci neberte se tak smrtelně vážně. Řezání je zábava, ne životní poslání .

Jan Paďour (Janek)
Jsem rád, že se někdo přidal, už jsem myslel, že potřebná diskuse umřela. Pane Paďoure, co se týká hranic mezi kýčem a uměním, na to už asi dnes nikdo patent nemá. Dříve platilo, že umění by mělo člověka kultivovat, povznášet, rozvíjet. Dnes se vše relativizuje a liberalizuje natolik, že se stírají hranice i mezi takovými skálopevnými hodnotami, jako je dobro - zlo, pravda - lež a za umění se označuje cokoli. Myslím, že každý se musí řídit tím, jak na něho dílo působí, čím ho obohacuje (nemyslím teď peníze).
Jinak nevím, proč Vás tohle téma rozčílilo a pojal jste to tak vztahovačně. Kdybyste si to přečetl celé od začátku, viděl byste, že rozhodně nejde o kastování na vodníkáře a miskaře, nebo podle značky dláta, ale o kvalitu a sebereflexi v řemesle a jak přispět k jejímu zvýšení. Diskusi zahájili lidé, kteří produkují, myslím, kvalitní věci a tím, že jsem do ní přispěl i já, nestavím se na jejich odbornou úroveň a tu Vaši nijak nesoudím. V. Pecholt

Jan Paďour (Janek)
Asi píšeme současně, mezi tím jsi - Janku - změnil tón, to jsem rád, jsem pro tykání. Taky beru řezbu jako zábavu, koníčka, já se tím neživím. Ale jsem regulérní člen a nebudu v diskusi žádat o hodnocení. Myslím, že na to právě je tady ta možnost pod každým dílem, poslat vzkaz autorovi a myslím, že je škoda že se to nevyužívá, už kvůli té sebereflexi a hlavně růstu a zkvalitnění řemesla. Snad to je i poslání tohohle portálu s hrdým názvem Česká tvorba, nejen ukázat si tu nějaký šmiky a srandy a dobře je prodat. Tak ať se daří. Vláďa

Nějak se stalo, že jsem přihlášen a bere mne to jako návštěvníka, takže předchozí příspěvek podepsaný Vláďa je můj. Vladimír Pecholt